KDS - Kovodružstvo Sedlčany - nžířské 

v

ýr50 let Kovodružstva sedlčany

Převzato z Almanachu "NOŽE 2000" vydanému u příležitosti výstavy "NO6E 2000", Příbram, Q-klub, 2000, Pavel Formánek - s použitím materiálů KDS Sedlčany z archivu autora.                            

27.prosince roku 1950 v hostinci u Karla IV. v Sedlčanech podepsali při ustavující valné hromadě členství v „Oblastním lidovém Kovodružstvu v Sedlčanech“ zaměstnanci firmy Vilém Rebec, výroba nožů v Sedlčanech a firmy Vladimír Říha, nožířství Benešov:

Bouma Antonín, Bouma Oldřich, Brož Stanislav,, Cetl Zdeněk, Dědina Johan, Dostál František, Holá Julie, Kočová Anežka, Krechler František, Lupáček Miloslav, Nechvíle Prokop, Nechvíle Vojtěch, Nechvílová Marie, Němeček Zdeněk, Novotný Jiří, Rebcová Eva, Rebec Miroslav. Rebec Vilém, Říha Jiří, Říha Vladimír ml., Říha Vladimír st., Říhová Helena, Smutný Josef, Sochůrek Miloslav, Šebor Jaroslav, Štauber Václav, Zamrazil Antonín.

Zvolili první představenstvo družstva:

Bouma Oldřich, Nechvíle Prokop, Novotný Jiří, Sochůrek Miroslav, Zamrazil Antonín

Náhradníci: Lupáčka Miloslava, Kočovou Anežku.

      Družstvo zahájilo svojí činnost 1. ledna 1951. Po svých předchůdcích převzalo výrobní programy a zásoby materiálu. Výrobní základnu tvořilo několik řemeslných dílen  s nejnutnějším zařízením pro rukodělnou výrobu. V následujících letech se  postupně rozšiřovala členská základna a v roce 1953 byla  zahájena  výstavba nových provozních objektů. V souvislosti s výstavbou nových provozních objektů a s modernizací strojního parku se zvyšoval i počet dělníků a tak v druhé polovině roku 1958 mělo družstvo již 400 členů. Nosným výrobním programem byla tehdy výroba holícich čepelek, kuchyňských nožů, desek a nožů do strojků na maso a zahradnické nůžky. V roce 1955 byla započata výstavba  hlavní výrobní haly, tehdy určené pro výrobu  holících čepelek. Jako první v naší republice začalo kovodružstvo vyrábět čepelky z nejslabší oceli síly 0,06 mm, dodávané spotřebitelům pod značkou “Perla“. Výrobní linka  na holící čepelky byla dovezena z Německé demokratické republiky.

       V letech 1957 a 1958 byla zavedena výroba nožů z páskové oceli a celý nožířský sortiment byl postupně rozšířen. Vyřešením technologie tvarovaného ostří (zoubkovitého a pilovitého) byl dán základ stále se rozšiřující výrobě planžetových nožů z nerezavějící oceli. Technici družstva vyřešili vlastní technologii podchlazování  nerezavějící oceli. Tento postup podstatně zvyšuje tvrdost a trvanlivost břitů kuchyňských nožů. Takto zpracované nože jsou prodávány pod značkou „Frosthart“.

      Po předání výroby čepelek  n.p. DIU Jevíčko, docházelo od roku 1960 k dalšímu rozšiřování sortimentu nožířských výrobků. Byla zavedena a rozšiřována výroba záděrkových a nehtových nůžek, kleští na nehty, pedikérských štipek,  nůžek na drůbež, nových druhů nožů a výroba pilníčků na nehty.

      Postupně bylo zastaralé strojní vybavení nahrazováno moderními stroji, čímž se značně zdokonalila výrobní technologie. Kapacita výroby kovacích zápustek se podstatně zvýšila zavedením elektroabrazivních hloubících  strojů. Nadále se sice používaly klasické výrobní postupy – zápustkové kování, broušení a leštění, ale pronikavou změnu prodělala výroba kuchyňských nožů zavedením nové technologie střenkování. Místo obvyklého dřeva, se začalo používat vstřikovacích lisů, ve kterých byly nože opatřovány rukojeťmi z plastické hmoty      –  polyamidu. 

      V lednu 1977 družstvo převzalo od VVÚD vývojové pracoviště, kde byla zahájena výroba lignamonu a lignamonových desek a střenek na nože.

      Postupně byla vybudována vlastní síť jedenácti prodejen a sběren, které zajišťovaly prodej výrobků, sběr údržby a oprav nožířských výrobků pro obyvatelstvo.V roce 1980 byla dokončena výstavba nové provozovny služeb v Benešově u Prahy.

      Od roku 1955 mělo kovodružstvo i vlastní učiliště zaměřené na nožířskou výrobu v Červeném Hrádku u Sedlčan. Počátkem druhé poloviny šedesátých let vybudovalo družstvo v prostoru hlavního areálu v Sedlčanech nové učiliště. V tomto učili vznikla první  česká učebnice  nožířské technologie, která byla schválena Ministerstvem školství a kultury jako učební text pro I. až III. ročník učebního oboru nožíř. Učebnici napsali mistři odborného výcviku František Blumtrit a Jan Vodvářka za lektorství dalšího mistra odborného výcviku Vojtěcha Nechvíleho. Dnes již KDS Sedlčany vlastní učiliště nemá.

 
Materiály poskytnuté Mgr. Pavlem Žakem - MĚSTSKÉ MUZEUM SEDDLČANY
 

Pamětní kniha města Sedlčany (1945–1979)

Dne 27. prosince 1950 se konala v Sedlčanech v restauraci u Karla IV. ustávající valná hromada Kovodružstva. Sešlo se zde 23 pracovníků z dvou malých nožířských provozoven a to firmy Rebec Sedlčany a firmy Vl. Říha Benešov. Tito členové se tehdy rozhodli nastoupit socialistickou cestu podnikání a založit lidové výrobní družstvo. Nové družstvo nemělo vlastní provozovny, nemělo vlastní stroje ani finanční prostředky. Tehdy vyrábělo pouze několik druhů kuchyňských nožů, řeznické ocílky a zahradnické nůžky. V roce 1951 byla zahájena výroba desek a nožů do masostrojků, výrobní program družstva byl rozšířen o výrobu břitev a výrobu holicích čepelek. Koncem 1952 mělo družstvo sedm závodů se 100 zaměstnanci, hospodářské poměry se natolik ustálily, že bylo možno uvažovat o rozšíření družstva pomocí investiční výstavby. V té době jsou výrobky družstva pro svou kvalitu vyhledávány a nože a desky do masostrojků se začínají vyvážet do Egypta, Řecka, Dánska, Itálie, Mexika, Etiopie, Súdánu, Francie a Turecka. V roce 1953 byla převzata provozovna Suchdol, kde byla zahájen výroba nejslabších čepelek o síle 0,06 mm. Tato výroba umožnila družstvu jednání o výstavbě nové čepelkárny v Sedlčanech a o dovozu výrobní linky na holicí čepelky z NSR. V roce 1954 byla zřízena vlastní prodejna v Praze na Národní třídě a bylo započato s výstavbou kovárny a nástrojárny. Stav pracovníků stoupl v této době na 173. V roce 1955 byla založena učňovská nožířská škola na Červeném Hrádku. Výroba proti roku 1951 vzrůstá na 15ti násobek. V roce 1956 začíná další prudký rozvoj družstva. Byla dokončena výstavba nové čepelkárny a vlastní trafostanice. Rok 1957 je rokem nejprudšího průmyslového rozmachu. V tomto roce byla dovezena automatická balicí linka na holicí čepelky. Dále bylo započato s výrobou barevných holicích čepelek, kterou v Sedlčanech zahájili jako první v republice. Výroba čepelek dostoupila roční produkce 70 milionů kusů. Byla také zahájena výroba jilkových nožů s polyamidovou rukojetí. V té době má družstvo 11 provozoven, 3 prodejny, 368 pracovníků a produktivita práce stoupla ještě roku 1951 o 100%. V dalších letech byl sortiment zboží rozšířen o výrobu manikurních nůžek a pedikurních štipek. V roce 1961 byla družstva delimitována výroba holicích čepelek do národního podniku. Náhradou za tuto výrobu družstvo podstatně rozšířilo výrobu nožířského zboží. V současné době vyrábí družstvo přes 60 druhů různých nožířských výrobků, je největším světovým výrobcem nožů a desek do masostrojků po Alexanderwerke v NSR. Výrobky družstva mají dobré jméno na tuzemském i zahraničním trhu a vyváží se do celé řady států. Družstvo má 470 pracovníků, má vlastní odborné učiliště nožířské a zámečnické, má vlastní technickou školu, kde zajišťuje zvýšení klasifikace technických kádrů. Družstvo se řadí svou moderní výstavbou mezi nejlepší družstva středočeského kraje, je často navštěvováno zájemci v družstevnictví z celé řady zemí a patří mezi významné průmyslové závody v Sedlčanech.

 

1965     Kovodružstvo

Stav zaměstnanců byl 570, z toho 68 % žen. Učňů bylo 50, z toho 35 dívek. Byl vybudován nový hlavní sklad nákladem 1 milion Kčs. Byla vystavěna požární zbrojnice nákladem 170 000 Kčs. V r. 1965 bylo započato s výstavbou učň. střediska. Nové prodejny vlastních výrobků byly zřízeny v Kladně, Kolíně, Čáslavi. Stanový tábor pro zaměstnance v Hříměždicích byl vybaven motorovou lodí, pramicí a gumovým člunem v hodnotě 100 000 Kčs. Byly zavedeny tyto nové výrobky: nůžky na drůbež, 4 druhy pilníků na nehty, kuchyňské nože s příložkou, holičské nůžky. Soc. soutěž byla zaměřena na snížení vlastních nákladů, snižování zmetkovitosti tak, aby nedocházelo k reklamacím, na plnění plánovaných úkolů a na snížení úrazovosti.

Závod navštívily obchodní delegace z Japonska a z Nigerie, početná delegace ze SSSR. 2 pracovníci byli vyznamenáni státním vyznamenáním: Šraml Břetislav a Bouma Antonín. – odtud dál v kronice za každý rok oddíl o KDS

 

Poslední zápis o KDS v kronice (novější kronika k dispozici v příbramském archivu):

V září 1992 rozhodli členové Kovodružstva, že dál budou pokračovat formou družstva se svým výrobním programem. Byla schválena funkce ředitele – je jím Fr. Stěhule. Výrobky KDS mají před konkurencí řadu předností, jako je cena, kvalita, servis, záruka.  Za 40 let existence je také vybudována určitá tradice. Velké problémy má družstvo s platební neschopností odběratelů, tíží ho i nadnormativní zásoby. Výpadkem exportu do východních zemí se totiž zastavily do těchto oblastí veškeré dodávky, ale materiál tady zůstal. Potíží a problémů je tedy dost, družstvo by je chtělo řešit vlastními silami a bez zahraniční účasti.