BUBLÍK, nůž Bublík, nože Bublík

Zemský archiv Opava Mgr.Tarabová.pdf 

VALAŠSKO, VLASTIVĚDNÁ REVUE  - Nožířství na Valašsku, Mikuláš Pernitzký

Hošťálková - továrna na nože V roce 1893 nastoupil do křiváčkárny ve Vsetíně Jan Jarošek, který zde pracoval jako úředník až do roku 1918. Bydlel v nedaleké obci Hošťálková, a protože z vlastní zkušenosti věděl, jak nožířská továrna funguje, založil v roce 1925 ve své domovské obci fi rmu, kterou nazval: MORAVSKÝ PRŮMYSL OCELOVÉHO ZBOŽÍ, JAROŠEK a spol., komaditní společnost. První tovární budovu fi rma postavila na pozemku patřícímu místnímu velkostatku. Majitelem velkostatku byl zdejší podnikatel a politik dr. Stanislav Bublík. Potřebný kapitál poskytli akcionáři, kteří za 1 podílový list skládali částku 5 000 Kč. Celkem bylo vydáno 20 podílových listů, za které jejich majitelé zaplatili celkem 100 000 Kč. Celkem 10 podílových listů vlastnil dr. Bublík. Nová továrna měla rozměry 17 x 10 metrů a pracovalo v ní 11 dělníků. Jediným administrativním zaměstnancem byl Jan Jarošek. Jarošek začal na podzim roku 1926 vyrábět jednoduché kudly, které napodobovaly kudly vyráběné v Trattenbachu. Po dvou letech z fi nančních důvodů fi rma Moravský průmysl ocelového zboží výrobu ukončila. Továrnu v rámci fi nančního vyrovnání převzal dr. Stanislav Bublík, který vyplatil všem společníkům jejich podílové listy a už předtím poskytl továrně vysokou fi nanční částku jako úvěr. V roce 1929 zde přijali zaměstnání i tři zkušení nožíři z německého města Solingenu. Výroba nožů prošla modernizací, továrna byla výrazně rozšířena a byl zvolen výrobní program, o který měli zákazníci zájem. Začaly se vyrábět jídelní příbory, kuchyňské nože a nože pro použití v domácnosti a na poli. Během několika let začali nožíři ve Vsetíně vnímat zdejší nožířskou továrnu, byť byla kapacitně menší, jako velmi nevítanou konkurenci. Továrna v Hošťálkové se rozrůstala a už před 2. světovou válkou patřila ke středně velkým nožířským fi rmám. Zda kromě jednoduchých valašských kudel vyráběných do roku 1928 vyráběli i jiné typy zavíracích nožů, se mi zjistit nepodařilo, ale s největší pravděpodobností se zde klasické zavírací nože nikdy nevyráběly. Zato se vyráběl kuchyňský nůž, který úspěšně napodoboval „vsetínské Sarajevo,“ jen byl o něco menší a měl modernější vzhled podřízený tenkrát módnímu slohu art deco. Kování tohoto nože nemělo žlutou barvu mosazi, ale bylo pochromované. Jídelní příbory se zde vyráběly z poměrně kvalitní nerez oceli Poldi Anticorro, která měla v předválečném Československu vynikající renomé. Vyráběly se zde také řeznické, kuchyňské a užitkové nože. Tato značka se začala používat kolem roku 1885 a používala se až do 30. let 20. století, protože někteří zákazníci ji stále vyžadovali. Zřejmě pánové Jarošek a Pokorný ve své manufaktuře od počátku produkovali kvalitní nožířské zboží. Monogram JWP znamená Jarošek Wsetin Pokorný. Značka používaná fi rmou Bratří Pokorný od roku 1888. Používala se ještě několik let po převzetí továrny fi rmou Bratří Bubelové, protože zákazníci si ji žádali. Značka ve tvaru stylizovaného stromečku se dvěma písmeny B.Tato jednoduchá značka byla používána od roku 1901 až do ukončení nožířské výroby v roce 1950. Inzerát nožířské továrny v Hošťálkové z roku 1939 Značka B v trojúhelníku. Používala se v nožírně Hošťálková v letech 1928–1948. Písmena S.B.H. znamenala Stanislav Bublík, Hoš-ťálková. SOLINGEN STEEL = solingenská ocel. Nevím, zda nožírna v Hošťálkové odebírala ocel pro své nože v Solingenu, ale je to docela možné. Používání této značky také popírá tvrzení odborné literatury, že jakmile se začala používat nerez ocel, přestali nožíři označovat svoje zboží nápisem Solingen, protože už to zákazníci nevyžadovali. Značka s nápisem Solingen se používala v nožírně Hošťálková v letech 1929–1948. Nože na zeleninu Bratří Pokorných z 90. let 19. stol. sbírky MRV, Vsetín VALAŠSKO 2011/1 20 Během 2. světové války musela továrna používat i německý název: Stahlwarenfabrik, Dr. Bublík. Druhá světová válka továrnu téměř zlikvidovala. Zkušení a kvalifi kovaní zaměstnanci museli odejít na nucené práce do Německa – tzv. „totální nasazení.“ Firmě byly kráceny dodávky materiálu a nemohla svobodně prodávat své výrobky. Německá okupační správa určovala, co se bude vyrábět a komu prodávat. Na konci války byla hlavním výrobním programem továrny výroba špalků z bukového dřeva. Tyto špalky sloužily jako palivo pro automobily. Vzácný benzín byl na konci války určen především pro potřeby německé branné moci. Na civilní automobily byly namontovány plechové kotlíky, v nichž doutnaly bukové špalky, a tak vznikal dřevoplyn, který poháněl motory automobilů. Ihned po osvobození v květnu 1945 začala továrna v Hošťálkové opět používat český název: Továrna ocelového zboží S. Bublík v Hošťálkové. V roce 1945 byla Bublíkova továrna na několik měsíců dána pod správu československé armády.Také poválečné potíže s materiálem byly velké a jednou z prvních poválečných zakázek byla výroba polévkových lžic. V nouzi byl na jejich výrobu použit obyčejný plech určený původně pro výrobu karoserií automobilů. Pokud tuto lžíci vlastníte, poznáte ji podle drsného lehce krupičkovitého povrchu. V roce 1946 už svou továrnu vlastnil opět dr. Stanislav Bublík. Nožířská výroba se začala vracet k normálu a dokonce se podařilo obnovit výrobu nerezových jídelních příborů, které byly v prvních letech po skončení 2. světové války velmi žádaným zbožím. Dne 26. 2. 1948 byl vydán znárodňovací dekret i na nožířskou továrnu v Hošťálkové. Národním správcem byl ustanoven národní podnik Zbrojovka Brno. Dne 6. 4. 1948 byla nožířská továrna vyjmuta z národní správy Zbrojovky Brno a zařazena pod správu národního podniku Sandrik, národní podnik, Dolné Hámre. Ještě téhož roku byla továrna v Hošťálkové znárodněna, a to se zpětnou platností od 1. 1. 1948 a dostala nový název: Sandrik, národní podnik, závod 23 Hošťálková. V roce 1953 byla továrna v Hošťálkové vyňata z národního podniku Sandrik Dolné Hámre a stala se součástí nově vzniklého podniku Sandrik, národní podnik, Moravská Třebová. V následujících pěti letech došlo k přestavbě a celkové modernizaci továrny v Hošťálkové. V roce 1958 opět ministerští byrokraté zařadili od 1. července továrnu v Hošťálkové do národního podniku Sandrik Dolné Hámre, a aby změn nebylo málo, od 1. 1. 1969 byla Hošťálková závodem nově vzniklého národního podniku Rostex Vyškov. Hlavním výrobním programem závodu v Hošťálkové byly od roku 1964 ocelové výkovky (včetně výkovků čepelí pro všechny příbory vyráběné v n.p. Rostex Vyškov), nožířské zboží a řemeslnické nářadí – stěrky. Současná výroba kuchyňských nožů byla z Hošťálkové delimitována (převedena) do továrny Sandrik ve Štósu. V letech 1969–1975 proběhla v Hošťálkové nákladná modernizace provozu na výrobu příborů. Každoročně se zde vyrábělo 1 000 000 příborových výkovků pro jiné závody a zároveň v Hošťálkové vyráběli více než milión párů nerezových příborů ročně. V krátké budoucnosti byla plánovaná výroba 6 000 000 kusů příborů v nerez provedení, která měla být později nahrazena výrobou levných příborů určených pro jídelny a armádu. Výrobu levných příborů měla doplňovat výroba malosériových luxusních příborů s rukojeťmi z ušlechtilých dřev. Nakonec bylo vše jinak. Od 1. 1. 1978 byla továrna v Hošťálkové převedena do Závodů všeobecného strojírenství, národní podnik, Brno. Výroba veškerého nožířského zboží byla v Hošťálkové v tomto roce ukončena a továrna nadále sloužila jako zápustková kovárna. Po roce 1989 byla provedena privatizace továrny v Hošťálkové. Do roku 2007 patřila továrna v Hošťálkové fi rmě KOVEX – kovárna, s. r. o., od roku 2008 patří fi rmě INPO, spol. s r. o., provozovna - KOVÁRNA Hošťálková, která vyrábí výkovky strojních součástí určené především pro výrobu automobilů. Sídlo fi rmy je v Karviné – Fryštátu.