Holení, břitvy, žiletky

Břitvy v archeologických nálezech.

Almanach 2002 - Pavel Formánek

Kdy člověk začal pečovat o vlasy a vousy, to se již těžko dozvíme. Jako první nástroje, které sloužily k seřezávání vlasů a vousů jsou udávány čepelky z pazourku či obsidiánu používané pravěkým člověkem v době kamenné.

Později, od střední doby bronzové byly k úpravě vlasů a vousů používány bronzové břitvy. Tyto nástroje svým tvarem v nejmenším nepřipomínají dnešní břitvy a někteří odborníci ani nevěřily, že sloužily uvedenému účelu. Při archeologických výzkumech však byly učiněny nálezy, které tuto funkci potvrdily – jednalo se například o stopy nalezených vousů na jednobřité břitvě v mužském hrobě ve Slezsku.

Druhy a tvary břitev jsou podmíněny jednak geograficky, ale i obdobím kdy vznikly. Ve své podstatě je lze rozdělit na dva základní typy, přičemž první typ je běžný ve střední Evropě a vychází z jižních vzorů. Druhý typ pak je obvyklejší na severu Evropy

Prvním typem jsou břitvy dvoubřité, kde uprostřed, mezi břity vybíhá rukojeť, často prolamovaná a zakončená kroužkem. Tvarově by se dal tvar těchto břitev přirovnat k lopatce, přičemž některé břitvy jsou plné, jiné jsou opatřeny  otvorem v prostoru mezi čepelemi. Jiné břitvy jsou v části proti rukojeti více či méně vykrojeny, případně mají ještě otvor v prostoru mezi čepelemi. V některých případech je středový otvor  protažen k části protilehlé k rukojeti tak, že čepele jsou odděleny a tvoři tak dvě samostatná ramena.

Druhý typem jsou břitvy jednobřité s postranní rukojetí, tvarově podobné nožům, případně i bez rukojeti. Konec rukojeti některých břitev tohoto typu je zakončen zvířecí hlavičkou. Postupem času docházelo k zaoblování čepelí až do tvaru půlměsíce.

Způsob výroby odpovídá technologii výroby ostatních bronzových výrobků v dané době. Byly odlévány většinou do hliněných forem, jednodílných či vícedílných. Hliněné formy sloužily k odlévání jednoho kusu a proto se nezachovaly. Řidčeji používané formy kamenné, převážně pískovcové, byly určeny k vícenásobnému použití. Vedle odlévaných břitev se však v archeologických nálezech vyskytují i břitvy kované. 

1. Velké Hostěrádky – M., mohyla
2. Hosty u Týna nad Vlt. – Č., mohyla
3. Nové Město na Moravě – M., lužický žárový hrob
4. Němčice na Hané – M., ojedinělý nález
5. Lipenec u Zbraslavi – Č., knovízská kultura
6. Přestavlky u Přerova – M., hrom. nález
7. Kutná Hora – Č., Knovízská kultura
8. Vepřek u Kralup – Č., knovízská kult.,  podle kadlubu
9. Běstovice – Č., lužický žárový hrob

10. Obřany u Brna – Morava

11. Čankovice – Č., sl.žárový hrob

12. Domamyslice – M., Slov. žárový hrob                                                                        

13. Určice-Kumberky – M.

14. Domamyslice – M., slez.žárový hrob

15. Malá Bělá u Bakova – Č., lužický žárový hrob
16. Březina u Mnichova Hradiště – Č.,      slez.žárový hrob
17. Moravičany u Šumperka, M.                         
18. Krnsko – Č.
19.  Střekov – Č., kultura lužická
20.  Bohuslän, Švédsko