Vinařství,vinařské nože a nůžky, kosíř, knýp.

AAktualizováno 22.3.2020
 

Převzato z

Vývoj vinařských nožů

Na základě současných znalostí nelze říci kdy a kde se první vinařský nůž zrodil. Je však doloženo, že již 4. tisíciletí před naším letopočtem byla ve staré Asýrii vinná réva pěstována ve stromovitých tvarech. K vytvoření takového tvaru je třeba odstraňovat její dlouhé výhony, což podmiňuje existenci nějaký nástrojů s čepelí vhodných k takovým úkonům. Jedním z možných nástrojů, ze kterých se mohl vinařský nůž vyvinout jsou železné srpovité nástroje s tulejkou pocházející z archeologických nálezů z řecké kulturní oblasti v Malé Asii  z 5. – 4. století před n. l. Tyto nástroje byly používány k osekávání větví listnatých stromu, které pak sloužily jako krmivo a podestýlka dobytka.

Nůž, který byl používán prokazatelně k řezu vinné révy je nůž se zvláštním výběžkem, tzv. securis (sekuris), na hřbetu nože. Ani zde nepanuje jednotný názor kde nůž vznikl. Jeho vynález je přisuzován Řekům, ale panuje i názor, že nůž byl vynalezen v průběhu 1. století před n.l. v Římské říši.

Vinařské nože z archeologických nálezů z území bývalého Československa jsou mnohem mladší. Ze 7. – 8. stol. našeho letopočtu je nůž nalezený v Moravském Svatém Jánu na Slovensku, poblíž  hranic s ČR a z 9.stol. n. l. pochází nůž z hradiště Staré Zámky u Líšně. Oba nože mají securis a je tedy jisté, že se jedná o nože vinařské.

Oba typy nožů, se securis i bez něho byly obdobně jako v jiných částech Evropy používány souběžně a to až do konce 19. století. Typ nože bez securis byl na Moravě lidově nazýván kosíř a později též knýp.

Koncem 19. století začaly být po staletí používané vinařské nože nahrazovány vinařskými nůžkami, převážně dvojsečnými, fungujícími na stejném principu jako běžné nůžky. V současnosti jsou ve vinohradnictví používány zpravidla běžné typy zahradnických nůžek a nožů

 

Tvar a velikost vinařských nožů

Jako každý jiný nůž, tak i nůž vinařský má dvě hlavní  části – čepel a rukojeť. V převážné většině se jedná o nože s pevnou čepelí.

Rukojeť je zpravidla dřevěná, nasazena na trn a v přední části ,tedy u čepele, zpevněna tulejkou. Vyskytují se však i nože s tulejkou na obou koncích rukojeti. Méně častá je varianta se stopkou obloženou přinýtovanými střenkami. Rukojeti nasazované na trn jsou obvykle soustružené a až na vyjímky neprochází trn celou rukojetí. 

Čepele vinařských nožů se vyskytují ve dvou základních typech - bez securis a se securis. Prvním typem jsou „srpovité nože“ s více či méně zakřivenou čepelí. Toto zakřivení může být po celé délce čepele od rukojeti až po hrot a to jak ostří tak hřbetu, nebo je čepel od rukojeti přímá a až část u hrotu je zakřivená tak, že má hákovitý tvar. V obou případech pak čepel může mít jeden hrot na části protilehlé k rukojeti (tak jako každý běžný nůž), nebo dva hroty kdy druhý hrot je na straně ostří u rukojeti. Druhý typ je v podstatě shodný s typem prvním. Zásadní rozdíl je v tom, že tento typ nože je na hřbetní straně ostří opatřen výstupkem zvaným securis, přičemž securis může být umístěno v různé vzdálenosti od rukojeti. Tvar securis není ustálen. Oba typy nožů se vyskytují v mnoha tvarových variantách.  

Z dochovaných exemplářů vinařských nožů lze odvodit, že jejich velikost se v moravských vinařských regionech prakticky nezměnila od doby hradištní až do 16.století a ani v následujících stoletích nedošlo v délce čepele k podstatným změnám. Pohybovala se v rozmezí 20 až 35 centimetrů přičemž čepel měřila 9 až l5 centimetrů. V Čechách se vyvinuly nože dosahující délky až 42 centimetrů. 

 

 

Pačeti vinařských obcí s vyobrazením vinařských nožů.

 

Erby vinařských obcí s vyobrazením vinařských nožů.

 

 

Prameny:

  1. Buben Milan, Heraldika, Albatros, Praha 1986
  2. Čárek Jiří, Městské znaky v českých zemích, Akademia, Praha 1985
  3. Kratochvíl Zdeněk, Čtení o noži a mačetě, Junácká edice 19934
  4.  Pokorný Pavel, Tradiční vinařství na Moravě, Regionální muzeum Mikulov 2000
  5. Weinhold Rudolf, DEUTTSCHES JAHRBUCH FÜR VOLKSKUNDE, Reb messer und kelter, Akademie-Verlag-Berlin 1966 

 

Vinařský nůž se securis a vytlačenou značkou z Bohutic. Po konzervaci.

Moravské zemské muzeum, inv. č. HA 142090 - foto muzeum

 

Dekorativní vinařský nůž

Nůž na révu, s širokou ,275 mm dlouhoučepelí, na konci hákovitě zahnutou, zdobenou na horním okraji leptaným dekorem s ptáky a úponky - ocel, slonovina, zlacení. Nůž byl vyroben v Německu v 16 století. Dar Jana II. knížete z Lichtenštejna.

Foto Bc. Luděk Wünsc - Slezské zemské muzeum.

.

Vinařský nůži ze sbírek Slováckého muzea v Uherském Hradišti.

Foto Slovácké muzeum.

Tři vinařské nože ze sbíre Okresního o muzea Mělník. 

Foto Pavel Formánek st. - Nože-CZ, 1990

Vinařské nože - Itálie. 

Foto Toni Pecoraro - 2009.

Vinařský nůž s kovanou čepelí zdobenou vbíjeným  vzorem. je nasazena na trn a u čepele je zpevněna ocelovým kroužkem.

Fotorafie  Aukro - alesdub

Vinařské nůžky ze sbíre Okresního o muzea Mělník. 

Foto Pavel Formánek st. - Nože-CZ, 1990

Štěpovací nůžky – délka cca 25 cm, značeny z jedné strany G.FIGINI a z druhé strany BRESTIA,

Výzkumná stanice vinařská v Karlštejně.

Foto Pavel Formánek st. r. 1991

Řemeslně vyrobený (kovaný) vinařský nůž - tržnice v Chorvatsku.

Foto Pavel Formánek st., r. 1996

Dobové obrázky s vinařskými noži.

Pramen neznámý.

Hansem Lererem kolem roku 1425

Publikováno v v: Weinhold Rudolf, DEUTTSCHES JAHRBUCH FÜR VOLKSKUNDE, Reb messer und kelter, Akademie-Verlag-Berlin 1966

 

Specializované vinařské expozice:


Regionální muzeum v Mikulově

Zámek 5

692 15 Mikulov

 

Tel.: 0625/510 255, 510 532, fax: 0625/510 819

e-mail: pokorny@rmm.cz, www.rmm.cz

 

Okresní muzeum Mělník

Náměstí Míru 54

276 01 Mělník

 

Tel.: 0206/621 915 (expozice a sklep), 621 917, fax: 0206/622 158

e-mail: muzeum@muzeum-melnik.cz, www.muzeum-melnik.cz