Nože křiváčky, lidové nože, kudly

Na první pohled se může zdát, že staré typy nožů lze najít pouze v muzeích, u sběratelů, ve starožitnictvích či někde zapomenuté. Ovšem není tomu tak. Do dnes se vyrábějí nože, které byly běžné i před dvěma sty lety a ještě dnes se vyrábějí a prodávají. Jedním z těchto nožů je tzv. křivák.

Jednoduché zavírací nože bez hřbetní pružiny byly vyráběny po celé Evropě, tedy i na území dnešní České republiky.

Na počátku devatenáctého století se na Valašku (oblast okolo města Vsetína) začala rozvíjet domácká výroba kapesních zavíracích nožů zvaných křivák. Výroba křiváků se v tomto regionu udržela velmi dlouho - příležitostně až do poloviny minulého století. Díky tomu si tento druh nožů udržel Valašský název - křivák.

Valašské nože mají dřevěnou rukojeť. Taje buď plochá, nebo častěji válcovitá. Válcovité rukojeti jsou soustružené, zpravidla s obvodovými rýhami. Dřevo na rukojeti bylo používáno různé, většinou tvrdé či polotvrdé. Vzhledem k tomu, že rukojeti nebylo zvykem barvit, bylo pro svoje červenohnědé zabarvení oblíbené švestkové dřevo. Není bez zajímavosti, že u rukojetí z olšového dřeva se docilovalo citrónově žluté barvy máčením v lidské moči.  Čepele byly vesměs bez nehetníku a bývaly do nich vyráženy značky výrobce.

Některé nože s plochou rukojetí byly na hřbetě opatřeny ocílkou, jiné byly vybaveny sklopným bodcem. Klopný bodec byl používán na čištění dýmky, případně pro opravu koňských postrojů.

Většina prací při výrobě křiváků se odehrávala v chalupě. Pouze kování a kalení bylo prováděno v malé, zvlášť postavené kovárničce nazývané „křiváčkárna“. Kovárny byly zpravidla roubené (výjimečně kamenné) jen s jednou kamennou stěnou v místech výhně. Kovářský měch i kovadlina byly menší než běžné kovářské. Čepele na levné křiváky se nekalily. V zásadě se na Valašsku vyráběly dva druhy křiváků ovšem ve více typech. Křiváky se soustruženou rukojetí a křiváky ploché. Výrobu křiváků většinou neprováděl křiváčkář sám, ale pomáhala mu žena a případně i děti.

Zcela nepraktický, ale zajímavý je tzv. sprašný či skotný křivák. Je to velký soustružený křivák s dutinou v rukojeti uzavřenou víčkem, do které byly vloženy malé křiváčky. V Okresním vlastivědném muzeu ve Vsetíně je takovýto křivák o délce 18,8 cm, vysoustružený ze švestkového dřeva. V něm je uloženo 24 miniaturních křiváčků. Největší z nich má délku 3,8 cm a nejmenší z nich 1,6 cm.

V současné době se výrobou křiváků se soustruženou rukojetí zabývá pan Jaroslav Sucháček ml. a jeho otec Jaroslav Sucháček st.. 

Pavel Formánek