Úvodní stránka Noze-cz - Muzeum zde - Výrobci nožířského zboží - Mikulášovice-Nixdorf - MIKOV

MIKOV

Aktualizováno 18.4.2019

Číslo 2, ročník 18, únor 2008

MIKULÁŠOVICKÝ ZPRAVODAJ

Osudy nožířských továren

v Mikulášovicích po roce 1945

V době 2. světové války většina nožířských podniků v Mikulášovicích zastavila výrobu s výjimkou závodu Ignáz Rösler synové, který vyráběl omezeně dále pro vojenské účely. Ostatní podniky ve městě přešly na válečnou výrobu. Aby byl zajištěn dostatek pracovních sil, byli nasazováni pracovníci z tehdejšího Protektorátu a využívány síly válečných zajatců. Ke konci války byly v obci dva zajatecké tábory. V červnu 1945 revoluční ONV ve Šluknově vyslal své úředníky do místních podniků, aby provedli soupis strojního zařízení, zásob materiálu a hotových či rozpracovaných výrobků. Zároveň pověřil některé členy ONV dozorem do doby ustanovení národních správců. Národní správa byla zavedena Zemským NV v Praze do čtyř největších podniků. Na místa národních správců jmenoval Zemský NV dva nožířské odborníky, absolventy zdejší nožířské průmyslovky. Jiří Bubela spravoval továrny Franz Frenzel (zal. 1870) a Jacob Dittrich (zal. 1860), druhý František Kuchrýk závod Julius Pilz synové (zal. 1885) a Ignaz Rösler synové (zal. 1865). V říjnu 1945 byl na příkaz Ministerstva průmyslu závod Jacob Dittrich předán do národní správy panu Macourkovi. Tento závod byl J. Bubelou a F. Kuchrýkem navržen k likvidaci. J. Bubela tím sledoval své osobní zájmy, neboť v té době byl spolumajitelem nožířské továrny ve Vsetíně a závod J. Dittrich byl jedním z konkurentů. Přes protesty místních občanů byla ústředními orgány likvidace povolena. Továrna byla dobře strojově vybavena a měla vysoké zásoby polotovarů. Strojní park byl odvezen na Slovensko, rozpracované výrobky (byly jich statisíce kusů) a zbytek nepotřebného materiálu byly dány do šrotu. Zásadní problém spočíval v nedostatku českých odborných pracovních sil. Až 12. července přišlo do Mikulášovic 24 českých zaměstnanců z Mělníka a jeho okolí, kteří sice profesně nebyli nožíři, ale většinou byli vyučeni v kovodělných oborech. Byli to vlastně první osídlenci z vnitrozemí v obci. Ti se učili od místních německých odborníků, ale postupný odsun německého obyvatelstva zapříčinil, že zde nezůstali téměř žádní specialisté na nožířskou výrobu. Po nějakém čase začaly mezi národními správci a zaměstnanci spory, které trvaly až do října 1946, kdy národní správu nad všemi nožířskými továrnami převzal národní podnik Sandrik Bratislava. Mimo mikulášovické továrny převzal i závody F. J. Frenzel ve Velkém Šenově (zal. 1894), J. Drasche a syn (zal. 1882) ve Vilémově a dalších asi 10 drobných provozů. Výroba v jednotlivých závodech byla postupně koordinována, ale zastaralý strojový park, nedostatek strojů a nástrojů rozvoj výroby brzdil. K tomu přistoupila i ta skutečnost, že odsunutí Němci z Mikulášovic zřizovali v Německu nové nožířské závody a snažili se tak získávat světové trhy pro sebe. V průběhu celostátní reorganizace národních podniků byl vytvořen nový n. p. Sandrik, pro nožířské závody se sídlem v Mikulášovicích, s účinností od 1. ledna 1950. Po této reorganizaci zůstal v Mikulášovicích pouze jeden závod (bývalý Ignaz Rösler synové) a k němu přibyly závody v Benešově n. Pl., České Lípě a Slaném. Při tomto podniku byla zřízena učňovská škola. Dnem 1. ledna 1955 byl do n. p. Sandrik začleněn n. p. Koh-i-noor Mikulášovice s výrobou kancelářského zboží v bývalých továrnách J. Kunert a Ritter ve Vilémově a n. p. Sandrik byl přejmenován na Mikulášovický kovoprůmysl, n. p. Mikulášovice (Mikov). Podnik prodělal v dalších letech řadu reorganizací, ale to už je jiná historie budování průmyslu v tehdejších politicko-hospodářských podmínkách. A osudy nožířských továren? Objekt továrny Jacob Dittrich převzal později Rukov Rumburk. Po „úspěšné“ privatizaci v 90. letech minulého století byl v r. 2004 srovnán se zemí i s tehdejším sídlem původního majitele čp. 333. Objekt továrny F. Frenzel je zdevastován, část budov je v současnosti využívána pro živnostenskou činnost. Objekt továrny J. Pilz byl koncem 50. let n. p. Mikov zrekonstruován k bytovým účelům. Nožířská výroba po privatizaci zůstala pouze v objektu bývalé továrny Ignaz Rösler synové (dnes s. r. o. Mikov).

Spolek historie