Nožířské učiliště Sedlčany

Aktualizováno 3.3.2017

Použit text je z webových stránek Středního odborného učiliště Sedlčany o.p.s., se souhlasem ředitele pana Mgr. Josefa Nádvorníka - Leden 2015. Převzatý text je modrý.

 

Ustanovení družstva a zřízení učiliště

27. prosince roku 1950 bylo ustanoveno nožířské výrobní družstvo KDS Sedlčany. Při svém založení mělo 27 členů, pracovníků bývalých soukromých firem ze Sedlčanska a Benešovska. Svoji činnost zahájilo družstvo 1. ledna 1951. Výrobní základna byla velice skromná. Sestávala se z několika řemeslných dílen, které byly vybaveny nejnutnějším zařízením pro rukodělnou výrobu. Za těchto velmi svízelných podmínek začali tehdejší zaměstnanci vyrábět kuchyňské nože, nástroje do masostrojků, zahradnické nůžky a kleště na nehty. Postupně se přidala výroba břitev a holících čepelek. Značná část výrobního sortimentu byla určena pro vývoz.

Aby mohlo družstvo v potřebné míře rozvíjet nožířskou výrobu, potřebovalo soustavně a cílevědomě zvyšovat stav kvalifikovaných odborníků – nožířů. Jedinou reálnou možností, jak tento úkol pro družstvo dané době velmi důležitý zajistit, bylo postupně si připravit a vyučit potřebný počet mladých odborníků.

Výuku učňů oboru nožíř v té době zajišťovals celostátní působností n. p. Mikov, v Mikulášovicích. Mikulášovice leží téměř na konci Šluknovského výběžku v severních Čechách. Tato obrovská vzdálenost velmi negativně ovlivňovala možnost náboru potřebného počtu učňů. Dalším negativem byl ten fakt, že učební obor nožíř nebyl oborem preferovaným a tak rodiče uchazečů museli sami ze svého hradit v plné výši náklady za internátní ubytování, stravování i výuku. Navíc docházelo i k tomu, že mnozí absolventi se po vyučení v Mikulášovicích nevrátili do KDS Sedlčany a zůstali pracovat  n. p. Mikov.

Ve stejné situaci v zajišťování učňovské mládeže pro učební obor nožíř jako KDS Sedlčany bylo i pražské družstvo nožířů „ DRUNO“. Proto jak představenstva družstev KDS a VD DRUNO snažilo po několik let prosadit na Ústředním svazu výrobních družstev v Praze ( ÚSVD) souhlas ke zřízení odborného učiliště pro učební obor nožíř, které by sloužilo pro obě družstva k výuce nožířů. Po značném úsilí a mnoha intervencích předsedů obou družstev udělil ÚSVD koncem června 1955 souhlas ke zřízení učiliště v Sedlčanech. Souhlas ke zřízení učiliště byl vydán však s podmínkou, že kromě zajištění výuky učňů obou těchto nožířských družstev, bude učiliště zajišťovat výuku učňů oboru nožíř pro potřebu všech ostatních VD i pro potřebu podniků MH (místního hospodářství) v Čechách a na Moravě.

Červený Hrádek

Zámek Červený Hrádek nedaleko Sedlčan v roce 2015. Dnes se nedá vejít ani do parku před zámkem. Přibyla brána. Zámek byl vrácen v restituci.

Po projednání o zřízení učiliště s dalšími institucemi v Sedlčanech, byl uvolněn pro potřeby nově zřizovaného učiliště zámeček Červený Hrádek. Zde měly být vybudovány učebny a internát, pro dílny odborného výcviku byla pak uvolněna část družstevního mlýna na Červeném Hrádku. Budovy byly tedy přiděleny a zhruba za dva měsíce měly být adaptovány na provozuschopné.

Družstvo KDS Sedlčany a VD DRUNO přijalo asi 50 učňů, pro které mělo být zajištěno počínaje 1. zářím 1955 ubytování, stravování, teoretická výuka a odborný výcvik. Splnění tohoto úkolu v daném termínu se tehdy zdálo naprosto vyloučené a v lidských silách nemožné.

Přesto však díky pochopení a pomoci MěNV v Sedlčanech a dalších institucí a pomoci celé řady dodavatelských organizací, zejména OSP Sedlčany a díky maximálnímu úsilí mnoha pracovníků družstva, se podařilo daný termín splnit i když s určitým zpožděním.

První učni nastoupili na učiliště koncem září 1955. Teoretická výuka byla zahájena počátkem října 1955 a odborný výcvik až v prosinci 1955, protože adaptace a rekonstrukce bývalých mlýnských prostor na dílny odborného výcviku byly obtížnější. Náročné bylo i vybavení dílen potřebnými základními jednoduchými stroji, kterých obě družstva měla sama nedostatek. Při zřizování učeben, ubytoven, kuchyně a jídelny a především dílen pomáhali učni sami formou brigád.

V počátcích zahájení teoretické i praktické výuky bylo mnohokráte improvizováno. Chyběly zkušenosti, vybavení bylo minimální, nebyly učební osnovy a především neexistovala vůbec žádná odborná literatura, z níž by bylo možné čerpat pro potřebu výuky nožířské technologie. Proto tehdejší kolektiv mistrů odborného výcviku a učitelů odborných předmětů vypracoval pro potřeby výuky návrh osnovy nožířské technologie, odborného výcviku a skripta pro výuku nožířské technologie. Nutno však přiznat, že tyto dokumenty měly celou řadu nedostatků a byly několikrát přepracovávány. Potěšitelné však je, a to nelze opomenout, že mistři odborného výcviku p. František Blumtritt a Jan Vodvářka za lektorství dalšího mistra odborného výcviku p. Vojtěcha Nechvíle napsali první českou učebnici nožířské technologie, která byla schválena Ministerstvem školství jako učební text pro I. až III. ročník učebního oboru nožíř. Učebnice byla vydána v roce 1961.

 

Učebnice které jsem dostal do archivu sdružené "NOŽE-CZ". Technologie I je originál z roku 1961. Technologie II je kopie, které pro nedostatek originálů pro učně nakopírovány. Originál se nam nepodařilo sehnat ani k naskenování

 

Prvním vedoucím učiliště byl ÚSVD schválen a jmenován sedlčanský učitel František Kocourek, který v počátcích provozu kromě vedení učiliště, výuky některých teoretických předmětů, byl nucen pro nedostatek personálu zajišťovat i funkci hlavního vychovatele. Až později do funkce vychovatele nastoupil pan Kofroň.

Výuku odborných předmětů jako nauku o materiálu, nožířskou technologii jako první prováděl pan Luděk Malý, kterého uvolnilo představenstvo družstva z táborské provozovny.

Prvními mistry odborného výcviku byli pan František Blumtritt, uvolněný družstvem DRUNO a Tomáš Komrska st., uvolněný z táborské provozovny. Na každého z mistrů v počátcích výuky připadalo asi 25 učňů. Vybavení dílen potřebnými stroji a nářadím zajišťoval Tomáš Komrska mladší.

Z počátku výuky se učni stravovali na Červeném Hrádku v hostinci „U Lenců“. Nutno podotknout, že se toto řešení mnohým velmi líbilo. Koncem roku 1955 zahájila provoz vlastní kuchyně učiliště a jako jedna z prvních kuchařek nastoupila paní Voldánová.

Počátkem roku 1956 byl provoz učiliště již stabilizován a v té době již dobře vybavené dílny posílil jako mistr odborného výcviku odborník Jan Odvářka, v roce 1957 pak další mistr odborného výcviku Vojtěch Nechvíle.

Do poloviny roku 1957 působil na učilišti jako učitel odborných předmětů známý výtvarník, malíř a sochař Emanuel Famíra, který byl vyučen nožířem a až do doby Únorové revoluce provozoval nožířskou živnost v Praze - Libni.

Po odchodu z funkce vedoucího učiliště Kocourka nastoupil do této funkce Karel Rubeš a jako nový vychovatel Jaroslav Švec.

V roce 1958 se přestěhoval internát do budovy bývalého hostince „U Karla IV“, odkud učni docházeli na výuku nadále na Červený Hrádek. 

 

Sedlčany – areál KDS

Nahoře vstup do administrativní budovy KDS Sedlčany, dole administrativní budova. Stav v roce 2015.

Budova pod administrativní budovou je bývalý internát učiliště ve které byla i kuchyně a jidelna. Zde se stravovali žáci                 i zaměstnanci KDS. Stav v roce 2015.

V budově pod internátem (následujíci dvě fotografie) bylo učiliště - učebny a dílny praktického výcviku, ale i ředitelna s prostorami pro pedagogický sbor.

Počátkem druhé poloviny šedesátých let byly vybudovány družstvem KDS v prostoru areálu družstva v Sedlčanech nové moderní a prostorné učňovské dílny, včetně učeben pro teoretickou výuku. Tyto prostory byly uvedeny do provozu v roce 1967. Již v roce 1971 byla dokončena stavba moderního všestranně vybaveného internátu s tělocvičnou a škola byla přejmenována na Odborné učiliště nožířského výrobního družstva KDS Sedlčany. Učiliště zajišťovalo výuku nožířů, ale i dalších profesí - Zedník, Zedník, instalatér a nástrojař a to nejenom pro potřebu družstva KDS, ale i pro potřebu dalších výrobních družstev ve Středočeském kraji. Při zmínce o výstavbě nového odborného učiliště moderního rázu nelze nevzpomenout ještě jednou na pana Jaroslava Švece, který byl jedním z mnoha pracovníků družstva, kteří se o vznik a výstavbu tohoto učiliště zasloužili. Jaroslav Švec byl jmenován, po odchodu do starobního důchodu Karla Rubeše, do funkce vedoucího Odborného učiliště. Tuto funkci vykonával až do června roku 1975, kdy byl z nepodložených důvodů odvolán.

Začalo tak další pokračování úspěšné éry Odborného učiliště KDS Sedlčany. Do funkce vedoucího OU byl jmenován 1. 8. 1975 Jaroslav Staněk, který zde vyučoval odborné předměty. Učebními obory byly stále nožíři, automechanici, zámečníci, stavební klempíři a instalatéři. Výuka učebního oboru nožíř byla zabezpečována pro žáky z celé České republiky, na ostatní učební obory byli přijímáni žáci ze Středočeského kraje nejen pro potřeby družstev ČSVD (Český svaz výrobních družstev), ale i pro podniky jiné.

V roce 1981 došlo k reformě učňovského školství. Tato reforma se dotkla také OU KDS Sedlčany. Učiliště bylo přejmenováno na SOU ČSVD, se správou v Liberci, které řídilo, metodicky, všechna SOU ČSVD v České republice. Prvním ředitelem SOU ČSVD v Sedlčanech byl jmenován Jaroslav Staněk.

Správou SOU ČSVD v Liberci byly vneseny na učiliště v Sedlčanech nové moderní prvky audiovizuální vyučovací techniky, byly zřízeny dvě učebny s vnitřním televizním okruhem a na tehdejší dobu moderně vybavená počítačová učebna.

V roce 1987 Jaroslav Staněk odchází ze zdravotních důvodů z funkce ředitele SOU ČSVD Sedlčany a na jeho místo byl jmenován ing. Václav Soběslavský, bývalý zástupce ředitele na tehdejším Zemědělském středním odborném učilišti v Sedlčanech.

Příchodem ing. Václava Soběslavského začala další etapa SOU ČSVD v Sedlčanech. Ing. Soběslavský se pouští velmi intenzivně do zpracovávání podkladů pro stavbu nového učňovského komplexu v lokalitě Červeného Hrádku, kde historie učiliště v podstatě začala.

 

Výuční list z roku 1971 -  KDS, nožířské výrobní družstvo Sedlčany

Opět Červený Hrádek

Koncepce nového učňovského zařízení předpokládala, že teoretická výuka a mimoškolní výchova bude probíhat nadále v objektech, které byly součástí areálu KDS Sedlčany a na Červeném Hrádku vzniknou moderně zařízená pracoviště pro výuku odborného výcviku. Od této koncepce bylo z ekonomických důvodů upuštěno a Na Červený Hrádek se v roce 1992 přestěhovala celá škola včetně teoretického vyučování.

S obdobím devadesátých let jsou spojeny organizační změny, které byly zahájeny zrušením Správy středních odborných učilišť v Liberci a rozhodnutím Svazu Českých a moravských výrobních družstev ukončit roli zřizovatele středních odborných učilišť. Tento krok „okořenilo“ Ministerstvo hospodářství, které rozhodlo o zařazení družstevních SOU do sítě soukromých škol. Nový zřizovatel školy, výrobní a vzdělávací družstvo PROFES Sedlčany, zřídil střední odborné učiliště jako odštěpný závod družstva. Ředitelem školy byl jmenován Mgr. Josef Nádvorník.

Významným mezníkem v tomto období byl rok 1996. Škola, s cílem získat úplnou právní subjektivitu, přijala novou právní formu-obecně prospěšná společnost. Tato právní forma podle zákona č 248/1995Sb., m. j. určovala, že škola bude hospodařit jako nezisková organizace.

S obdobím devadesátých let je spojeno také rozšíření nabídky učebních a studijních oborů. Byly zřízeny nové typy škol. Odborné učiliště a Praktická škola připravovaly žáky, kteří vycházeli ze zvláštních škol, respektive z nižších ročníků základních škol. Pro absolventy oborů středního odborného učiliště bylo zřízeno nástavbové studium zakončené maturitní zkouškou. Škola intenzivně rozšiřovala spolupráci s podnikatelskými subjekty v oblasti výuky odborného výcviku.

V současné době (rok 2015) není obor nožíř v učilišti vyučován. Podle dostupných informací poslední žáci oboru nožíř dokončili učiliště v roce 1993. V následujících dvouch lete se ještě nožíři učili v oboru nožíř-strojní zámečník, který z dostupných informací končil v roce 1995. Obor nožíř byl ukončen pro nezájem o obor. Dnes již ve škole není ani strojní vybavení. 

 

Následujících jedenáct fotografie je z mé návštěvy v roce 1992. Pavel Formánek st.


Učebny po skončení učebního oboru nožíř - září 1992

Vyukové panely, které jak je vidět na fotografiích výše, byl pověšeny na stěnách v učilišti. Obrázky jsou výřezy z fotografií formátu 9x13 cm. 

V lednu 2015 jsme navštívili učiliště za účelem nafocení výukových panelů, které ještě na učilišti zbyly po nožířích. Výsledek je vidět níže - sklo dělá svoje, takže až bude tepleji nezbývá než panely rozebrat a polepšit se. Pavel Formánek st.